Proč je VŠEM velmi špatná škola

Dobrý den,

jsem studentem na vysoké škole VŠEM v Praze. Na tuto školu jsem se přihlásil s touhou pokračovat ve svém podnikatelském vzdělání. Dříve jsem totiž studoval na solidní soukromé škole v Brně, která mi velkou měrou otevřela oči i dveře do světa obchodu a osobního rozvoje.

Nechci však tuto školu jmenovat, protože bych rád předešel dohadům, že celý tento článek byl zaplacen jako propagandistický pamflet.

Proč jsem se rozhodl pro studium na VŠEM

Původně jsem chtěl navštěvovat obdobnou školu, jakou jsem navštěvoval v Brně. Tedy školu s osobním přístupem. S profesory se zkušenostmi z praxe. Školu, která podporuje své studenty v podnikání a vytváří pro to správné prostředí. Školu s kolektivem, který dokáže ovládnout hospodu i vytvořit velmi úspěšné startupy. Především ale školu s filozofií, která dává studentovi vzdělání mimo učebny – ochotu přijímat riziko, přemýšlet, být zodpovědný za své činy i okolí. Touhu objevovat, bořit a znovu stavět. Tedy podnikat, či pracovat v tom pravém slova smyslu.

Po nějaké době hledání jsem se však s klidem zbavil iluzí a nečekal jsem, že bych něco takového znovu našel a dokonce mi to ani tolik neleželo na srdci. Věřil jsem a stále věřím, že to hlavní co potřebuji je praxe. Proto jsem po chvíli přemýšlení dospěl k názoru, že chci školu, která mi dá dostatek prostoru a času pro realizování svých projektů. Chtěl jsem školu, kde budu moci skloubit praxi a studium a kde si doplním zbylé nedostatky v manažerském a ekonomickém vědění.

Ve zkratce jsem tedy nechtěl nic víc, než co nejvíc volného času, flexibilitu a alespoň adekvátní úroveň studia. Neočekával jsem od VŠEM nemožné.

Stačilo se párkrát projet metrem, vyptat se pár přátel, vygooglit pár klíčových slov a ta naivní blond holčička uvnitř mne si začala říkat, že VŠEM je škola, která těmto mým představám odpovídá.

Dost tedy o tom kdo jsem a co mne vedlo k přihlášení na tuto školu. Nyní Vám ukáži svůj pohled na jednotlivé nesmysly této instituce.

Než se dám mého popisu této školy, chci silně zdůraznit, že zde hodnotím čistě tuto soukromou vysokou školu jako takovou. Nechci ji příliš srovnávat s jinými soukromými školami a už vůbec ne se školami státními. Samozřejmě určitým srovnáním v rámci soukromých škole se vyhnout nemohu, avšak ústřední myšlenkou tohoto článku je srovnání prezentace školy směrem k veřejnosti a zájemcům o studium, se skutečnou podobou výuky a přínosností studia. Základní myšlenka mého článku zní: Škola nedostává svých slibů.

Nesplněné sliby, vláda byrokracie a nezájem

VŠEM má dle mého velmi povedenou marketingovou kampaň obsahující slogany:

• Chcete realizovat cizí plány, nebo své vlastní?
• Vypnete projektor do ticha, nebo do potlesku?
• Chcete jen kus papíru, nebo vzdělání?
• Chcete platit školné 50.000Kč nebo 25.000Kč za rok?

Tyto sliby brnkaly přesně na mou notu. Zůstával jsem však střízlivý a bral jsem je jen z poloviny vážně. I to však bylo mnohem víc, než si  tyto věty zasluhují. Tyto sliby totiž absolutně neodpovídají skutečnosti. Ve skutečnosti jsou v zásadnějším rozporu, než kus vepřového ve střevech Muslima.

Když už nic… Když už absolutně nic, tak se z těchto sloganů dá vyčíst alespoň apel na osobnostní rozvoj studenta a výuku nejen potřebných teoretických dovedností, ale také praktických „měkkých“ dovedností, jako je jednání s lidmi, sebereflexe, přesvědčivost, argumentace a prezentace své osoby a svého projektu.

Nic takového jsem však v budově této školy nepotkal. To co jsem tam potkal, jsou šedé stěny s plakáty, které hlásají tyto sliby pořád dokola a pod nimi hloučky neznámých tváří. A úplně na vrchu, čnící se jak Olymp nad Řeckem, sídlí v nejvyšším patře studijní oddělení. Studijní oddělení jakožto upocený, tlustý ouřada, který sere na skupinky hlav, jež se šourají na přednášky. Celá škola je tím velkým tlusťochem zavalena a jeho pupek školou prorůstá jako plevel. Veškerý kontakt a veškerá komunikace studenta se školou se pasíruje skrze studijní oddělení, které se staví až do role samotného vedení školy.

Tlusťoch říká:

„Chcete potvrzení o studiu? Podejte si laskavě žádost a do pár dní máte potvrzení o studiu k vyzvednutí na svém studijním oddělení. Vytisknout papír s elektronickým podpisem totiž vyžaduje velkou námahu, organizaci a choreografii vlastní ruskému baletu.“

„Chcete si třeba jen vypůjčit knížky? Dobrá. Tak nejdříve prosím zažádejte o které knížky máte zájem. Ty vám budou následně připraveny k vyzvednutí. Počkali jste si? Dobrá. Teď obraťte kapsy na ruby a nasolte nám prachy. Knihy půjčujeme jen po zaplacení jejich pořizovací ceny jakožto zálohy. „

 „Chcete se přihlásit do intranetu a něco si zařídit? Tak to prr prr! Nejdřív musíte odhodnotit každý blok přednášek a seminářů, který jste absolvovali. To znamená odklikat asi 10 políček za každý blok od škály nevyhovující po vynikající. Výpovědní hodnota tohoto dotazníku se rovná charismatu Livie Klausové.„

Proč to raději nevyřešíme na setkání studentů s managementem školy? Proč se většina vyučujících neptá studentů, jak by jim mohli pomoci, nebo jakým směrem by se měla výuka ubírat, aby byla co nejpřínosnější? Ono to nemá za následek jen vyšší efektivitu studia, ale zároveň to napomáhá utužování vztahů, kultury školy a budování vzájemného respektu.

Studium

Nikdo se tam o Vás nestará. Vyučujícím, kteří mají z drtivé většiny prezentační dovednosti jako mokrý hadr jste jedno jak noha od prdele. Odříkají si své rituály, články a postřehy a pak to zabalí a jdou. Na střední škole o mne a mé studium učitelé jevili mnohem větší zájem.


Nemohu samozřejmě hovořit za všechny vyučující. I na VŠEM potkáte někoho, kdo vás svým výkladem nerozčílí a dokonce vám i dá něco do života. Má osobní zkušenost s výukou na VŠEM je ovšem bídně záporná. S čistým svědomím tvrdím, že jsem na VŠEM nezažil přednášku, kterou bych doposlechl do konce, protože to byla zkrátka neuvěřitelná ztráta času.

Na této škole není přílišný prostor pro respekt k vyučujícím jako partnerům při vzdělání a to i z toho důvodu, že učitele vidíte jen při přednáškách. Vyučující Vás nikdy nezkouší, nikdy se Vás netáže. Zkoušky za něj odbude počítač. Proto ani nepotřebujete nikterak zapůsobit, zapadnout, snažit se, pouštět se do diskuzí. Protože to je stejnak zbytečné. To co se po Vás chce, je, abyste si zakoupili knížky, nalili si je do hlavy, odposlechli jste si monotónní vyprávění hadrových panáků a pak jste dorazili na zkoušku.

Zkouška probíhá tak, že vezmete elegantní zelenou kartičku VŠEM, kde je Váš identifikační kód a přiložíte ji k čtečce, která vám přidělí číslo skřínky. Do skřínky si dáte veškeré své věci. Myslím tím veškeré. Včetně klíčů, telefonu, peněženky atd. Ke zkoušce si nesmíte vzít nic, než občanský průkaz a kartu VŠEM.

Nesmíte si ani vzít pití, protože ve svých 20 – 25 letech byste mohli láhev s pitím zvrhnout a polít počítač. Je zvláštní jak málo důvěry máme jako studenti při úkonech spjatých se základními životními úkony. Přesto nemáme na záchodech žádná tlačítka, či alarmy, kdybychom například, nedej bože, spadli z mísy na holou prdel a nedokázali se vyškrábat zpět. Na záchodech ale pravděpodobně nejsme v důležitém procesů přezkušování našich znalostí, které jsou nám tak cenné, protože nám k nim nebylo nikterak dopomoženo.

Pak, když si Vás paní ze studijního oddělení po předložení občanského průkazu vyškrtne ze seznamu a znovu se „checknete“ u čtečky svou kartou VŠEM, přidělí Vám Váš vlastní počítač s číslem kupříkladu 13. Na tom se pak přihlásíte a odklikáte 20 otázek, které zahrnují veškeré vědění z daného předmětu. Jak elegantní, jednoduché a především stimulující pro mou osobnost budoucího podnikatele a manažera.

Život studenta

Tímto jsem velmi ignorantsky nastínil charakter školy a jejího přístupu ke studentům. Ještě mi však zbývá poslední myšlenka.

Ta poslední myšlenka se však nedá vztahovat na školu jako takovou, ale jsem přesvědčen, že svým přístupem a chováním celé situaci tato škola napomáhá. A tím je, že studenti nemají veskrze žádný prostor pro seznamování.

Prosím znovu podotýkám, že sem nechci zatahovat státní školy. Na státních školách při počtech tisícovek studentů je skutečně těžké utvořit nějakou skupinu, akci či jakýkoliv jiný sociální akcelerátor. Přesto však různé akce a spolky na těchto školách vznikají. Samozřejmě jak kde, kdy a v jaké míře. Soukromé školy na druhou stranu, a především soukromé školy, kde celý ročník tvoří 50 – 70 studentů, tuto možnost mají mnohem jednodušší a řekl bych, že je to i očekávanější.

Přesto jsme se ve škole nikdy navzájem nepředstavovali. Nikdy jsme s profesory nehovořili a to skoro ani o probírané látce. Seminární a jiné práce (a tedy i sebe) prezentujeme jen velmi zřídka. Neprobíhají diskuze, neexistuje skoro žádný prostor pro vyjádření názoru jiným směrem než směrem ke studijnímu oddělení pomocí formulářů a nebo pomocí studentské rady.

Pokud tedy neexistuje žádný takový prostor, těžko se tento prostor vytvoří i mimo budovu školy. Neexistují žádné párty, oslavy, privátní akce atd. Což přiznejme si, je to, co je esencí studentského života. Nejen, že si užijete své mládí, ale především získáte kontakty na své spolužáky, či samotné profesory a můžete nastartovat projekty, nebo jen diskutovat o nápadech, silných a slabých stránkách projektů a dalších věcech. Sám jsem byl mnohdy svědkem, kdy na soukromé škole vedoucí po obhájení práce zafiguroval jako investor a nadšenému studentovi podpořil jeho projekt investicí a cennými zkušenostmi. Na VŠEM nic takového nehledejte.

Klady:

• Flexibilita zkoušek – velmi příjemné je, že na intranetu naleznete výpis mnoha termínů, kdy budou přístupny zkušební místnosti a vy v ten den můžete vykonat zkoušku z jakéhokoliv předmětu. Nemusíte si tedy vůbec hlídat, kdy je vypsána zkouška pro jaký předmět, ale stačí si jen pohlídat, jaké zkoušky Vám zbývají a pak vybrat vyhovující termín, kdy bude volný nějaký počítač, který pak po přihlášení sám ví, na který předmět jste se přihlásili.
• Flexibilní školené - Ač to má občas nádech patolízalství a kupování si vzdělání, nevidím nic špatného na svobodě, která Vám umožní si vybrat jaké výhody jako student chcete mít a kolik za to dáte. Kupříkladu koupíte – li si nejdražší balíček, máte zkouškové celý rok, knihy a agenta, který za Vás obstarává administrativní povinnosti atd. Otázka je: Je to potřeba? A stojí za to dát 25.000 Kč navíc?
• 2 dny školy v týdnu – Absolutně skvělé je dle mě to, že škola Vám pohltí jen 2 dny v týdnu a můžete se tedy velmi pohodlně věnovat i jiným zájmům.
• Výuka řazená do trimestrů dle předmětu – kladnost, či zápornost tohoto bodu je asi na osobním zvážení. Já osobně to hodnotím jako klad. Libí se mi, že výuka je rozdělena do trimestrů a každý trimestr se věnuje jen jednomu oborovému odvětví. Jeden trimestr se kupříkladu vyučuje jen Ekonomie, další jen Management, další je zas obětován studentským pracem. Mně osobně to vyhovuje, protože mám pocit, že vědomosti se tak lépe zažívají a student není rušen X předměty. Tedy ocenil bych to, kdybych do školy chodil. (Samozřejmě mi můžete vytknout, že pomlouvám školu, do které skoro ani nechodím, ale já tam nechodím právě proto, že jsem na vlastní oči a uši poznal jak mizerná je její úroveň. Naopak bych si vyčítal, kdybych tam trávil víc času, než trávím.)
• Moderní prostředí – Budova a veškeré prostory školy nejen působí moderním dojmem, ale skutečně moderní jsou. Učebny jsou velmi dobře vybaveny jak mikroporty pro vyučující, tak projektory pohodlně připojenými k laptopům, tablety, grafickými pery atd. Prostředí si vážně zalíbíte, protože je čisté, jednoduché, elegantní, reprezentativní a pokrokové.

       

Zápory:

• Ubohá úroveň přednášek a přednášejících – Vyučující se skutečně o studenty nestarají a nedá se jim to snad ani zazlívat. Nemají totiž asi moc důvodů proč. Škola pravděpodobně moderní přístup výuky nevyžaduje, a jelikož se s vyučujícím nepotkáte ani nad papírovým testem, tak jde všechno stranou. Většina přednášek je absolutně oproštěna od nejzákladnějších principů výkladu. (ani nevytahuji slovo rétorika) Monotónní vyprávění, tichost, bloudění tématem, to jsou věci, které Vás už od přírody uspávají. Do výkladu je třeba zahrnout emoce, variabilitu, příklady a zapojit posluchače. 
• Neosobní přístup – to je něco na co bych si klidně zvykl, ale ve směsi se vším ostatním to je další bod dolů. Trumfem je, když na studijní oddělení, které má úřední hodiny jen tuším od 14 00 do 17 00 přijdete o půl hodiny dříve a chcete razítko na potvrzení o studiu na kartičku pro dopravce. A ta slepičárna za pultem Vám slušným jazykem řekne: „Nasrat, to je proti předpisům. Přijďte si v úřední hodiny.“
• Nezájem vedení – bylo období, kdy jsem si říkal, že bych se začlenil do studentské rady. Ne proto, že bych se chtěl někam vypracovat, ale chtěl jsem potkat nové lidi a vysmát se vedení školy do tváře. Říct jim něco podobného, co píši sem, ale pak sem si řekl, že je to marná snaha. Vyprávění od některých spolužáků byla dost jasná ohledně toho, jak to ve studentské radě vypadá a o čem se jedná. A konec konců, já téhle škole ani pomoct nechci.
• Byrokratická vláda – o tom už jsem řekl asi dost. Systémy chápu. V určitých věcech dovedou být elegantní, ale zde to zkrátka nefunguje a otravuje.
• Žádná výuka jazyků – čtete správně. Žádné jazyky. Ani angličtina. Pokud chcete, můžete si ji připlatit. Což byste možná měli, protože závěrečné zkoušky se z ní skládají.
• Škola na periferii s mizerným dopravním spojením – Podívejte se na mapu. Oproti jiným školám je to vážně bída a věřte mi, že po čase Vám to začne lézt na nervy. V okolí školy dokonce není nikterak rozumná možnost se najíst. Všechno je to spíš darovanej kůň.
• Nesplněné sliby – toto je nejsilnější zápor a vlastně ústřední myšlenka tohoto článku. Vychovat podnikatele, či manažera je rozhodně nesnadný úkol, protože musíte pracovat nejen se znalostmi studenta, ale především s jeho osobností. Tato škola však takřka žádnou měrou nepřispívá k rozvoji měkkých dovedností a leadera z Vás prostě neudělá. Ani Vám k tomu nepomůže. Na to abyste si do hlavy nalili několik manažerských technik a základních teorií nepotřebujete vysokou školu. 

Závěrem

Pokud hledáte poměrně levný titul v oboru ekonomie a management, chcete školu, která není nikterak časově náročná (pozor nezaměňovat s náročností studia. Zkoušky jsou dle mého náročností vesměs přiměřené, čemuž přispívá i nemožnost opisovat) a není nikterak těžké se na ni dostat a s trochou píle ani udržet, tak si poslužte. Pokud ale chcete cokoliv navíc, tak se této škole braňte.

Jsem toho názoru, že na soukromých školách je student nejen studentem, ale také klientem. A pedagog není tedy nadřízeným, ale partnerem ve vzdělávání. Pokud si chcete za vzdělání připlatit a investovat do něj, investujte rozumně. Pokud nemáte jinou možnost, protože jste se na jinou školu nedostali, tak jděte alespoň na VŠEM.

Abych předešel nenávistné diskuzi:

1. Soukromé vs. Státní školy. Nevěřím, že kdokoliv z nás má tolik zkušeností a argumentů, aby mohl hájit jen státní, či soukromé školy. Státní školy většinou hájí chudí a hrdí rozumbradové a soukromé zas blbci, co nemají na výběr. Pramálo studentů však má osobní zkušenost s oběma druhy vysokoškolského vzdělání, a když už, tak nemůže jménem jedné instituce mluvit za ty ostatní. Nehodnoťme prosím úroveň státních a soukromých škol, ale hodnoťme studenta jako takového a konkrétní školu jako takovou. Já se nezastávám ani jednoho tábora. Každému sedí trochu jiné principy. Zde však hodnotím konkrétní soukromou školu, která nesplňuje, co slibuje.
2. Kritizovat umí každý. Nemám sebemenší chuť ani tendenci přispět ke zvýšení úrovně VŠEM. Tento článek jsem napsal proto, abych poskytl i jiný pohled na věc. Prozatím v neprospěch VŠEM hovoří jen status „soukromé školy“ a pak jedna nevyzrálá zpověď bývalého studenta VŠE. Pokud se najde někdo trpělivý a vydá se na dlouhou cestu za zlepšením této školy, je to dobře. Ale já to rozhodně nejsem. Já chci jen případným zájemcům ukázat tu ulepenou, rozmočenou etiketu, která se skrývá pod každým svěže se zelenajícím propagačním plakátem této školy a ušetřit jim peníze a čas.
3. Potrefená husa. Pokud se tu objeví příznivec = student VŠEM, který má chuť mi oponovat a hájit si tuto školu:Tato škola má bezesporu i své klady, které jsem popsal, pro mne však není a věřím, že pro mnoho dalších také ne. Chápu, že tu bude někdo, kdo si bude chtít obhájit školu, na které strávil část svého života a nechce, aby bylo její jméno haněno, protože jednou přijde do práce a bude chtít, aby mu škola působila ke cti. Já na pohovoru řeknu, že stála za hovno a vyjmenuji důvody proč, a proč jsem se tedy snažil o to víc se sebou něco udělat.
4. Nemám křišťálovou kouli. Samozřejmě neznám vše, co se děje v této škole. Žádný jednotlivec to nezná. Proto můžete argumentovat tu a tam světlou výjimkou, kde se podařilo něco dobrého. Na celkovém konceptu a úrovni školy to však nic nemění. Vážení spolužáci, chytejte mne tedy za slovo, oponujte mi výjimkou, ale mne nepřesvědčujte. Můžete se pokusit přesvědčit čtenáře, což je jedině dobře. Jsem jednoznačně zastáncem dialektiky, ale prosím podívejte se na tuto školu bez růžových brýlí. Já jsem tento článek napsal, pak jsem se na to vyspal, zaběhal si a druhý den ho s čistou hlavou poupravil, abych nebyl příliš zaslepený tou nesmyslnou přednáškou, kterou jsem po dlouhé době včera absolvoval.